Vyjádření pro média

Tanec kolem mé hlavy

Již několik měsíců se vedení Oblastní charity Havlíčkův Brod snaží v regionálním tisku ospravedlnit svoje vlastní manžérské selhání nevkusným a nevybíravým napadáním mé osoby. Až dosud jsem mlčela, byla nad věcí, myslela si a věděla své. Ale každá trpělivost má své meze a ta moje již přetekla. Jak to tedy bylo?

Začátkem února letošního roku jsem byla po 12-ti letech bez udání důvodů odvolána z vedoucího místa střediska Petrklíč – denního stacionáře pro děti a mládež s mentálním a kombinovaným postižením a z vedoucího místa střediska Sociálně terapeutické dílny zřizované oblastní charitou a vybudované mou osobou. Stalo se tak dva dny před posledním kontrolním dnem nově dokončené budovy stacionáře Petrklíč, u které jsem také byla od samotného zrodu, navrhla a dojednala výběr lokality, podílela se na tvorbě projektu a samozřejmě i na samotné realizaci stavby, kde jsem byla i několikrát za den ve spolupráci se stavbyvedoucím a projektantem. Ale tak už to v životě bývá, že za své zásluhy je člověk řádně odměněn.

Je smutné, že tato „odměna“ přišla z vedení charity, kterou sice řídí dvě ředitelky, ale jedna vedla charitu z mateřské dovolené a druhá při své kariéře lékařské, politické a ještě k tomu charitní tu na mateřské doplňovala. Vedení charity si bohužel jen s mým odvoláním nevystačilo, musí ještě po sedmi měsících psát rozsáhlé články o tom, jak se mnou bylo vedení nespokojené. K tomu však musím podotknout a mám o tom i důkazy, že jsem posledního půl roku před mým odvoláním obdržela každý měsíc prémie v podobě minimálně tisicovky a někdy jich bylo i více. Paní doktorka psala, že jsem minimálně dva roky špatně pracovala, tak to se asi na charitě rozdávají prémie za špatně odvedenou práci.

Dále mě vedení charity napadá z manipulace rodičů, kteří se svými dětmi odešli ze služeb charity. Možná by se vedení charity mělo raději zamyslet nad svým vlastním chováním a vyjadřováním vůči uživatelům charitních služeb. Arogancí, intrikami a lží mohou působit na své zaměstnance, kteří se bojí o práci, ale ne uživatele, kterým je služba poskytována.

A jak že to vlastně s tou manipulací bylo? Po již několikrát v tisku zmiňované schůzce, ze které byli rodiče zklamáni z chování vedení charity, mě sami požádali o pomoc. Ta pomoc spočívá v tom, že jsem poskytla se svou rodinnou náš pětipokojový byt, aby se rodiče s jejich dětmi měli kde scházet. Takže žádnou nelegální sociální službu zatím neposkytuji. Je pravda, že od března se pokouším žádat o registraci sociální služby, ale bohužel Krajský úřad Kraje Vysočina záměrně toto nechce umožnit, přesto, že jsem předala veškeré dokumenty požadované zákonem. Proč asi? Kraj doporučil charitě, aby se pokusila získat bývalé uživatelé nazpět. Vedení charity kontaktovalo rodiče až po doporučení kraje, a to po pěti měsících, do té doby ani náznak, že by měli o uživatele zájem. Přesto, že začátkem března na čtrnáct dní rodiče vyhlásili stávku, čekali na vyjednávání. Bohužel dočkali se ho pěti měsíců nezájmu.

Stav společenství v brodské charitě pod vedením dvou ředitelek, jedné na čtvrt úvazku a druhé z porodního sálu, bych přirovnala k svědectví samého Ježíše, když svým posluchačům vysvětloval, že na „stolici Mojžíšově“ usedli farizeové a zákoníci. Doporučil lidu, aby činil a zachovával všechno, co mu řeknou. „Ale podle jejich skutků nejednejte“, varoval, „protože to, co říkají, o čem mluví, sami nekonají.“ První půle Ježíšových rad sice svědčí ve prospěch farizejské elity. Šla tehdy vzorem svými slovy, nikoliv však skutky. Nejhorší pak bylo, že tito proroci rituální čistoty přestali rozlišovat mezi podstatným a druhořadým, počali si zakládat na své znalosti Zákona, jako by již ve znalosti samé spočívala záruka čistoty a spravedlnosti. Tak se stalo, že v židovském národě počal odumírat základní nerv, tak se to začalo dít i v Oblastní charitě Havlíčkův Brod.

Půl roku jsem nechtěla reagovat na lži ředitelek, protože mám v oblastní charitě dost přátel, které jsem za dvanáct let práce v této organizaci poznala. Nerada bych uškodila jiným střediskům, kde mnozí zaměstnanci dělají svou práci obětavě a dávají do ní i své srdce. Je škoda, že svým chováním a vyjadřováním vedení charity těmto zaměstnancům škodí. Přesto, že nemám zrovna dobrou životní zkušenost s vedením Oblastní charity Havlíčkův Brod, přeji všem svým bývalým kolegům mnoho sil a chuti do práce. Smysl a poslání charity jsou správné, bohužel pracují v ní jen lidé.

 

Mgr. Iveta Vrbová

 

 

Může se Vám líbit...